Spotrebak.cz - sponzor E-komerce
 Sponzoři 
 Hledání 
 Reklama 
 Diskuze 
 Bez komentáře 
Reklama
Užitečné informace pro kutily.

2 roky záruky jsou hezká věc, ale ...

... nezapomnělo se na něco? Nezapomnělo se při takovém legislativním kroku na výrobce zboží? Na obchodníky a v neposlední řadě na lidi, které delší záruka měla chránit? Nevylilo se s vaničkou i dítě?

Už mnohokrát jsem měl ten pocit, že svět zpoza poslaneckého stolu musí vypadat úplně jinak, než jaký ve skutečnosti je. Stejné pocity ve mě vyvolává i aplikování Směrnice Evropského parlamentu 1999/44/ES do našeho práva, provedené zákonem 136/2002 Sb. Tato novela občanského zákoníku s platností od 1. ledna 2003 zavedla prodloužení záruční lhůty spotřebního zboží ze 6 měsíců na 2 roky. Na rozdíl od jiných zákonů bylo v tomto případě pamatováno i na přechodné období, po které je možné doprodávat výrobky vyrobené před tímto datem s kratší záruční lhůtou.

Zákon, jehož idea značně rozšiřuje práva zákazníků, je třeba vnímat jako pozitivní krok. Přesto se v praxi vyskytují problémy, které přes stohy papírů na poslaneckém stole snad ani nemohlo být vidět. Odhalily je až první týdny po vstoupení zákona v platnost.


Kde je zakopaný pes?

Obchodní vztah mezi prodávajícím a kupujícím se neřídí vždy stejnými právními předpisy. Je-li kupujícím soukromá osoba, koupě se řídí ustanoveními Občanského zákoníku a prodávající je povinen na zboží vyrobené po 1. lednu 2003 poskytnout zákazníkovi 2 letou záruku. Jenže obchodní vztahy prodávajícího se vůči jeho dodavatelům řídí ustanoveními Obchodního zákoníku. Ten ale žádnou novelizací neprošel a o dvouleté záruční lhůtě neobsahuje zhola nic. Existují ale výrobci, kteří výše uvedenou Směrnici Evropského parlamentu odmítají a prodejcům v rámci obchodního vztahu dle Obchodního zákoníku poskytují záruky na zboží kratší.

Řeknete si, to je jednoduché - zboží, na které výrobce neposkytuje 2 letou záruku, prodejci přestanou nabízet a výrobce bude nakonec donucen poskytnout zboží se dvouletou zárukou. Možná to tak nakonec i skončí, ale jsme v přechodném období a hlavu si postavili ti největší (a nejvlivnější) výrobci. Zmíním se pouze o dvou případech, se kterými jsem se bezprostředně setkal, ale dá se předpokládat, že jich bude podstatně více.


Případ Nokia

Celosvětově největší a nejúspěšnější výrobce mobilních telefonů se z čistě praktických důvodů dvouleté záruce brání. Zákazníci s mobilními telefony zacházejí mnohdy velmi nevybíravým způsobem a poskytnutí tak dlouhé záruční lhůty by se mohlo rovnat bankrotu firmy. Situaci se od začátku roku snaží řešit distributoři Nokie v Česku, nicméně bezprostředně po novém roce situace vyřešena nebyla a seriózní internetové obchody jako např. Obchodní dům.cz nebo náš spotřebák.cz mobilní telefony z nabídky stáhly. (Omlouvám se zástupcům kamenných obchodů, ale o jejich postupu nemám žádné informace.)

Řešení bylo nabídnuto ve formě tzv. Service Packu, služby v ceně 400 Kč pro low-end modely a 500 Kč pro ty ostatní. Je to ale ruleta, protože nikdo nedokáže náklady stanovit dopředu naprosto přesně. Prodej se tím ale velmi komplikuje, protože Service Pack musí být zakoupen současně s telefonem. Navíc je možné tentýž telefon koupit jako firma podle Obchodního zákoníku bez Service Packu za nižší cenu. Pro obchodníka je to katastrofa.


Případ Sony

Společnost Sony se k problému postavila malinko jinak - dvouletou záruku na své zboží dočasně poskytuje, ale oznámila prodejcům, že okolnosti poskytování dvouleté záruky zkoumá a podmínky upřesní počátkem dubna. Už dnes se Sony snaží prodávat své výrobky především prostřednictvím sítě tzv. autorizovaných dealerů. Ti do záručních listů dávají smluvená razítka a poskytují tak na zboží záruku delší, než mohou poskytnout ostatní prodejci. V horším případě budou zákonnou záruku na výrobky Sony moci poskytovat pouze autorizovaní dealeři. Inu, snaha udržet vysoké zákaznické ceny může mít různé podoby...


Kam to celé spěje?

Evropská unie se tímto krokem pokusila přinutit výrobce, aby na své výrobky poskytovali dvouletou záruční lhůtu. Pikantní na celé věci je skutečnost, že uvedená směrnice EU dosud neplatí ani v polovině členských zemí EU. A že reakce jsou řekněme smíšené. Jedinou velkou zemí, kde zákon již platí, je sousední Německo. Obávám se ale, že paušální aplikování na veškerý sortiment spotřebního zboží bez možnosti oboustranného souhlasu záruku omezit, je chybný. Nedovedu si představit, jak to celé bude fungovat například u obuvi. Jistě, záruka se nevztahuje na běžné opotřebení výrobku, ale problémy právě u obuvi čeká snad každý. Obdobně jsou na tom již zmínění výrobci mobilních telefonů. Nebo automobily. Nejsou stavěné na silnice v tak katastrofálním stavu...

Hledat příklady by se dalo ještě dlouho, ale výroba podléhá jednoduchým ekonomickým pravidlům. Náklady na záruční opravy musí někdo zaplatit. U některého zboží to nebude tak velký problém, protože vzhledem k povaze jeho užívání nebude nárust nákladů tak velký. Existuje ale spotřební zboží, u kterého prodloužení záruky na dva roky znamená záruku dokonce delší, než je jeho projektovaná životnost. U takového zboží je možné očekávat zvýšení jeho ceny, protože ten, kdo takový luxus bude muset zaplatit, jsme my zákazníci. A nikdo se nás při tom nezeptal, zda něco takového vůbec chceme a potřebujeme.
Autor: Emil Čelustka
Datum: 25. února 2003



 Profil autora  

Emil Čelustka

Redaktor serverů e-komerce.cz a světNotes.cz.


 Sdílet článek  
Facebook Facebook   Jagg Jagg.cz   Linkuj Linkuj.cz  
 Seznam komentářů  
Vypsat
Od
Téma
Datum

petr
chybicka?
25.02.2003 11:00
Pesna
@ let8 y8ruka
13.03.2003 12:58
Harry
Pravopis
19.03.2003 11:48
Emil Čelustka
RE: Pravopis
19.03.2003 14:30
Harry
Re: Re: Pravopis
20.03.2003 11:21
Emil Čelustka
RE: Pravopis
20.03.2003 12:00