Reklama

Mapování země neznámé

Kdo a proč a z jaké příčiny se vlastně pouští na nejistou půdu internetové komerce? Jde o zoufalce, dobrodruhy, nebo chladnokrevně uvažující obchodníky? Dá se vůbec mluvit o nějaké jistotě při vstupu pole e-komerce? Je v Česku, vzhledem k malé tradici přímého obchodu, tato činnost profitabilní? Za jak dlouho se může začínající český e- businessman těšit na první korunky v prasátku, neřkuli na první zaslouženou dovolenou na Bahamách? Co doporučit podnikatelům, kteří nervózně a hlavně nerozhodně přešlapují na prahu internetové komerce? A před čím je varovat? Jaké překážky mají před sebou a jakých radostí se mohou nadít?

Jak je to doopravdy ?

Český elektronický a internetový obchod v mnohém připomíná bílé místo na mapě. Neznámou a člověkem dosud neprozkoumanou zemi označovanou ve starých tiscích nápisy Terra incognita. Nad imaginární mapou vytvořenou obchodem po Síti, by klidně stálo za to vyvěsit nápis “Hic sunt leones”, pokud by ovšem taková mapa vůbec existovala. Nemám nyní na mysli ani tak mapu obchodů a například jejich sortiment, to je záležitost dobrého vyhledávače a také trpělivosti a zvídavosti internetového cestovatele, jako spíš pohled na samou podstatu obchodní činnosti. Daleká cesta má, marné volání...Touto větou, symbolizující marnou námahu a bezútěšnou pouť jsem v podstatě byl nucen odpovídat nejen na dotazy novinářů , kteří v poslední době pozorně sledují mohutně bující oblast českého internetového obchodování. Mnozí z nich sice dostávají podněty k napsání článků, ale leckdy jim chybí základní podklady a ověřené zdroje pro jejich tvorbu.

Tak jsme se zeptali

Slovo dalo slovo a ve spolupráci mezi Asociací pro elektronickou komerci ( APEK ) a časopisem Connect! vznikl soubor dotazů, který byl rozeslán na několik v podstatě nahodile vybraných adres firem, o kterých jsme věděli, že se zabývají některou formou elektronické komerce. Nedělali jsme si příliš velké iluze o procentu vrácených odpovědí, protože pověst praví, že spíš vymámíš z hotline smyslplnou odpověď, než z majitele internetového shopu informace o jeho zkušenostech či profitu jeho obchodu, ale dnes již můžeme v podstatě prohlásit, že se nejedná o pověst. Je to prachobyčejná pověra. Obeslali jsme svými zvídavými otázkami 34 firem a použitelných odpovědí přišlo zpět osmnáct. Další dva z dotázaných se omluvili, že nestačili z důvodu služební cesty nebo dovolené otázky zpracovat. Čtyři zaslali zprávu, že se zabývají pouze vývojem aplikací pro elektronický obchod, zbytek snad odpoví aspoň příště...

Co jsme zjistili ?

V každém případě se zde ukázalo, že se u majitelů elektronických obchodů podstatně snížila nechuť prozradit něco ze svého know - how, což je zajisté potěšující zpráva nejen pro novináře a publicisty, kteří ještě nedávno trpěli dojmem, že je na tyto marketingové údaje uvaleno informační embargo. Pro mne je obzvlášť potěšující, že velká část došlých odpovědí pochází od členů Asociace pro elektronickou komerci. Pro účely tohoto článku jsem se rozhodl vybrat nejzajímavější odpovědi, které charakterizují v podstatě to, o co nám původně šlo. Zjistit, jak si stojí obchodování na vlnách českého internetu. Využít zkušeností jeho protagonistů a spatřit tak jejich očima blízkou a možná i vzdálenější budoucnost tohoto obchodního odvětví.

S čím se nejvíc e-obchoduje ?

Zakladatelské firmy, pod jejichž křídla dotazované obchody patří, nepatří v podnikání mezi nováčky. Třináct firem udává, že má, nebo připravuje pobočku mateřské firmy, šest z nich již expandovalo mimo ČR.

Převážná část respondentů svůj obchod založila až v letošním roce, i když několik z nich udává za rok vzniku letopočet 1996. Typem obchodu se téměř všichni zařazují do skupiny business-to-customers. Sortiment obchodů je poměrně různorodý, převažují knihy a hudební nosiče, nechybí však ani peněžní služby, elektronika a hračky. Zaměřením se firmy nejčastěji charakterizují jako maloobchody se zásilkovou službou. Největší počet obchodů, t.j. čtyři, vlastní Computer Press, převažuje podle očekávání jeden e-shop.

Vzácně shodná je volba v dotazu pátrajícím po příčinách vstupu firem do oblasti elektronické komerce. Téměř všichni považují tuto oblast za perspektivní obor, firmy HTK Pro a Kosmas dokonce míní v budoucnu opustit tradiční distribuční kanály a nahradit je přímou komercí.

Vydělal již někdo ?

Překvapila hodnota udávané investice pro vybudování obchodu. Někteří z respondentů se zde sice opět zahalili do neproniknutelného závoje mlčení, ale našlo se dost takových, kteří bez rozpaků přiznali, zač je na internetu perník. Největší udávaná částka je 2 400 000 Kč , nejmenší 100 000 Kč. Průměr je cca 750 000 Kč. Část obchodníků však přiznává, že investice se po založení prudce zvyšují. Pavel Knapp, vedoucí internetových projektů Computer Press, na otázku investic odpovídá lakonicky: “Je plně srovnatelná s vybudováním klasického “kamenného” obchodu.” Při dotazu po návratnosti investic však ihned dodává: “Záleží na to, jak definujeme návratnost. Speciálně na Internetu se ještě dlouho – až na určité výjimky – nebude možno mluvit o přímé finanční návratnosti; pokud ale zohledníme zásadní věci typu získávání trhu, budování značky, je nutné být u toho již dnes.”

Sedm obchodníků přesto přiznává, že má již investice zpět v pokladně, u valné většiny to však zatím nepřipadá v úvahu. Jednoduše proto, že uplynula příliš krátká doba od otevření jejich virtuálního obchodu.

Položka “počet zaměstnanců” se ukázala jako poměrně diskutabilní záležitost. Firmy mají jak kmenové zaměstnance, tak brigádníky, maloobchod pochopitelně nepotřebuje tolik lidí jako velkoobchod, ale na druhé straně, zde určitě ne všichni se trvale věnují provozu e - shopu. Nejčastější počet zaměstnanců je od 2 do 4 lidí, nejvíce zaměstnanců udává knižní velkoobchod Vltava, kde si pro výplatní pásku chodí třináct pracovníků. Také TH´ system uvádí, že pro provoz obchodu vyčlenil značnou část zaměstnanců, ale zde se jedná o velkoobchod s více jak 50 milionovým obratem.

Obrat obchodů vzhledem k době založení e-shopů často nepřesahuje 0,5 milionu Kč. Důležité však je, že procento peněz, které se ve firmách otočí, většinou neklesne pod 10 procent. Nejčastěji udávaná hodnota se pohybuje mezi deseti až dvaceti procenty. Compaq , který však patří spíše do skupiny firem business-to-business, přiznává plných 70 procent.

Nejhorší je nedělat nic!

V odpovědích na otázku “Co považujete za největší překážku rozvoje elektronického obchodu v ČR” si většina obchodníků nejčastěji stěžuje na vysoké ceny monopolního Telecomu. Jako neméně velký problém je zmiňována i otázka důvěry v elektronický obchod. Obavy zákazníka, že příliš mnoho e-shopů svou činnost bere poněkud na lehkou váhu , jdou ruku v ruce s nedostatečně dořešenou logistikou eventuálního zasílání prodaného zboží a nedostatkem informací o výhodách nákupu přes internet. David Nebeský, majitel obchodu Musica bona problém suše shrnuje do dvou vět: “Největší překážkou jsou obchodníci, kteří nedělají nic. Další překážkou jsou obchodníci, kteří mají on-line “obchody” katastrofální úrovně”.

Co potřebujeme jako sůl ?

“To, co v současnosti české internetové obchodní domy potřebují nejvíce, je získání důvěry bezradných zákazníků, pro které je obtížně rozpoznatelné, který obchod lze považovat za spolehlivý a kvalitní a který ne. U současných internetových obchodů není problém bezpečnost, ale kvalita. U nás je zakořeněna představa, že internet je jakási jiná realita, respektive že se jedná o anonymní prostor, kde je všechno dovoleno. Je ten pravý čas dát nakupování na internetu určitá pravidla, chcete-li respektované standardy, které budou zákazníkovi garantovat maximální pohodlí a bezpečnost jeho nakupování.” doplňuje Jiří Šebánek z Expandia Banky. Obě největší bolesti shrnuje ve své odpovědi Martin Novotný z firmy Cybex Distribution: “Největší překážky rozvoje elektronického obchodu vidím dvě - nedůvěra potenciálních zákazníků k nákupu v internetovém obchodě (“Kde mám záruku, že mi v balíku nedojde cihla?”) a tím druhým, a možná větším problémem jsou určitě vysoké telefonní poplatky. Co se týká prvního problému, doufám, že bude přínosem APEK, který si dal za cíl tuto důvěru u zákazníků vybudovat, co se týká toho druhého, s tím bohužel zatím nikdo nic nenadělá.”

Třetím trnem v patě internetových obchodníků je problém bezpečného placení po síti a internetového bankovnictví obecně. “Ještě že je tu Expandia Banka” podotýká Pavel Vaněček - tvůrce programového balíku nazvaného iobchod. Podobně mluví i Denisa Kera z firmy Bohemia Flowers. S pádem monopolu Telecomu si část dotázaných spojuje i bod zlomu současného stavu. Většinou jej očekávají v letech 2001 až 2002, maximálně k němu dojde do roku 2005, míní zástupce TH´ systemu.

Přes různorodost ostatních odpovědí se firmy vzácně shodují ve dvou bodech : potvrzují zde růstový potenciál obchodu a pespektivu podnikání v této oblasti. Kdyby všechny ostatní odpovědi měly negativní charakteristiku (a to rozhodně nemají ), tyhle dvě karty přebíjejí všechno.

Internetové obchody nebudou mít vyloženě na růžích ustláno nikdy . Vzájemná konkurence, technologická náročnost při založení a vedení obchodu, jen pozvolna narůstající zájem zákazníků z nich jistě nedělá ten správný typ pro zbohatnutí takříkajíc přes noc. Ale brzké ukončení monopolu TELECOMu, rozvoj internetového bankovnictví jdoucí ruku v ruce s budováním důvěry na obou stranách virtuálního pultu a zlepšující se informovanost o výhodách on-line obchodů však zřejmě v dohledné době definitivně ukončí toto poněkud prospektorské období . Nastupující prvky digitální ekonomiky se svými nároky na vzdělanost, kreativitu, ochotu pracovat podle potřeby a ne podle časové kvóty spolu s přesunem části zaměstnanců z kanceláří a dílen zpět do tepla jejich domovů si doslova vynutí, aby lidé přestali vnímat internet jen jako informační dálnici, ale jako virtuální ulici, kde si zajdete do práce nebo do školy stejně jako za zábavou. A že si po “cestě” i něco nakoupí bude připadat nezvyklé čím dál menšímu počtu lidí.

To není vize, to je nutnost.
Autor: Leoš Prušvic
Datum: 8. ledna 2000