V pátek, 17. května, se ve zpravodajství České televize objevila reportáž, která upozorňovala na skutečnost, že generální dodavatel projektu Internet do škol, konsorcium AutoCont On Line - Český Telecom, si za práce odvedené na projektu v roce 2001 vyfakturoval 150 milionů korun. To by nebylo vzhledem k celkovému objemu zakázky až tak mnoho, kdyby... kdyby podle dokumentu, který minulý týden předložil vládě ministr školství Eduard Zeman, nebyla tato částka účtována za "získání informací ve školských zařízeních a setřídění škol podle jejich vybavenosti", tedy za činnosti, které by bylo možné kdekoliv jinde pořídit za zlomek fakturované částky.

Reportáž samozřejmě vyvolala okamžitou reakci generálního dodavatele a na stránkách projektu indos.cz se v pondělí 20. května objevila zpráva nazvaná Dezinformace na ČT, ve které se jednotliví zainteresovaní lidé k reportáži vyjadřují. Nejobvyklejší výraz přitom je "nepochopení". Bohužel, skutečnost, že sám ministr ve své zprávě uvádí pouze výše uvedené aktivity vyjádření generálního dodavatele nevysvětluje, resp. vysvětluje způsobem, který - mírně řečeno - působí nedůvěryhodně.

Vrchní ředitel sekce SIPVZ ministerstva školství Drahomír Fránek tak například ve zprávě píše: "Plnění ze strany Generálního dodavatele ve skutečnosti zahrnuje veškeré činnosti, které GD v rámci realizace veřejné zakázky provedl v roce 2001 včetně navazujících činností v dalších letech." (Že by MŠMT platilo zálohu za služby budoucí? To je ve veřejné správě věc vskutku netypická.) A korunu všemu nasazuje, když o několik odstavců dál dodává: "Mimo jiné se tím zabránilo propadnutí prostředků státního rozpočtu v roce 2001, což by opět snížilo plánovaný rozsah projektu a počet realizovaných škol." (Asi nejen já jsem byl ještě nedávno přesvědčen, že cena projektu již byla stanovena a není závislá na okamžitém stavu státního rozpočtu, ale možná se pletu...)

Bohužel, vypadá to, že místo, aby se AutoCont On Line s Českým Telecomem snažili obhájit oprávněnost svého podivného vítězství ve výběrovém řízení na dodavatele projektu, hodlají dát další argument do rukou kritiků, kteří upozorňují, že svěřit zakázku za 4.4 miliardy korun jedinému dodavateli je neprůhledné řešení, které navíc celý projekt prodraží.

Asi nejvíc zarážející na celé "kauze" je, že ani zdůvodnění, které bylo zveřejněno na stránkách projektu nevnáší do celého problému jasno. Ostatně informace jsou k dispozici každému zájemci a každý si může udělat obrázek o tom, jak jsou využívány peníze určené na podporu využití Internetu ve školách.

Petice učitelů

Projekt Internet do škol provázejí kritiky již od samého začátku. Ostatně ani samo výběrové řízení na generálního dodavatele neproběhlo úplně "čitelným" způsobem, když pět ze šesti účastníků bylo vyřazeno pro formální nedostatky, což by v normální situaci znamenalo zrušení soutěže. A od té doby se neustále ozývají hlasy, které upozorňují na drobné či větší nesrovnalosti a pochybnosti.

Naposledy se takhle "ozvali" dokonce učitelé, jichž se projekt samozřejmě týká poměrně hodně. Na začátku května zveřejnili petici, v níž žádají vládu, aby odmítla návrh na založení obecně prospěšné společnosti, jež by disponovala penězi a rozhodovala o tom, kdo bude realizovat další kroky, jako je proškolení učitelů či dodávky programů pro školní vzdělávací portál, inkasovala peníze za umístění reklamy na školských stránkách a také organizovala spotřebitelské soutěže pro žáky. Mluvčí petičního výboru Daniel Janata totiž upozorňuje: "Více než 1,5 milionu dětí a 800 tisíc učitelů jsou obrovský, komerčně zajímavý prostor."

Autoři petice kromě toho požadovali, aby peníze určené na nákup vybavení a služeb již nedostával generální dodavatel projektu, ale přímo školy, což by jejich představitele motivovalo k vlastní aktivitě. Projekt je totiž zaměřen zejména na školy, které dosud nemají žádné vybavení, zatímco ty, které si již na vlastní náklady vybavení pořídily opomíjí.

Co k tomu říct

Projekt Internet do škol má zcela nepochybně velký význam. Díky němu se totiž s počítači a Internetem budou moci seznámit i žáci těch škol, jejichž ředitelé se dosud neodhodlali řešit otázku, jak se k nových technologiím "dostat a nekrást", jak zní ona známá fráze.

Bohužel, na druhou stranu projekt trestá aktivní školy, které na to, aby získaly potřebné prostředky musely často využít i příspěvky rodičů svých žáků. A navíc jej provází stále více pochybností a nejasností.

A můžeme-li soudit podle vyjádření představitelů generálního dodavatele (a zainteresovaných pracovníků ministerstva), zprůhlednění se jen tak nedočkáme.