Informační válku o Českou televizi vyhrávají nová média

To, co probíhalo v České televizi, mohu posoudit maximálně jako divák, takže jen ukážu na obecné rozdíly mezi šířením informací pomocí televize a Internetu. Protože vánoční svátky jsem trávil u kabelové televize, kterou jsem sledoval od počítače jedním okem, zpočátku jsem nic netušil. Teprve „tlupa“ pracovníků televize za moderátorem televizních novin, stužky na jejich hrudích a všeobecně „napjatá“ atmosféra, kdy do předpovědi počasí „skákali“ lidé s politickými prohlášeními mě přiměli zajímat se blíže o dění na obrazovce. A to zejména z hlediska ovlivňování názorů vánočně naladěného publika, které podle mě mělo úplně jiné starosti.

Bez ohledu na „pravdu a právo“ jsme měli příležitost vidět v televizi názory lidí, kteří Českou televizi podporovali i těch, kterým se vzpoura příliš nelíbila, a proto jsem stále doufal v objektivitu tohoto média.

Ale moje důvěra postupně dostávala trhliny, jak jsem se dozvídal podrobnosti o celé události. Jak je asi věrohodná reportáž někoho, kdo před pár dny dostal výpověď, ale neuznal jí? Nikdy jsem si nemyslel, že televize = pravda, ale pokud se vzbouří redakce zpravodajství, nemohu si být jistý už vůbec ničím. Podobně jako na Internetu začnou převažovat subjektivní názory jednotlivých účastníků a jejich příznivců, ať už jde o tu nebo druhou stranu.

Zprávy o tom, že lidé mimo Prahu (tentokrát nejde o pragocentrismus) vysílání České televize vůbec neviděli mimo jiné ukazuje na zajímavý technický problém a slabý bod televizního média.

Aby došlo k informační izolaci obyvatel, stačí „odstavit“ České radiokomunikace a televize se může šířit pouze po drátech kabelové televize nebo po drátech Internetu.

Není divu, že Internet vzniknul z popudu vojenských kruhů v USA, které se právě výše uvedenému problému centrálního komunikačního bodu chtěla vyhnout. Protože na Internetu panují jiná pravidla, těžko můžete někomu „vypnout“ jeho stránky, i když nesouhlasíte s jeho názorem a dokonce i když je tento názor vyloženě nepravdivý. Jedinou možností obrany tak je uveřejnit také svůj názor a pokusit se přesvědčit návštěvníky o tom, že zrovna ten můj je správný. O to se tedy snaží vzbouřenci na http://www.nase-ct.cz/ a nové vedení na http://www.ct-inforum.cz/. Na běžné adrese http://www.czech-tv.cz najdete rovněž informace vzbouřenců, ale v poněkud klidnější formě.
Nové vedení tedy ovládá vysílání vzduchem, ale na Internetu má morální převahu strana vzbouřenců. Proč? Stránky ct-inforum.cz byli totiž už dvakrát napadeny hackerem(hackery), což u příjemců tohoto sdělení skrze další média vyvolává dojem, že právě provozovatelé těchto stránek jsou ti špatní (viz nedávné napadení serveru policie a ministerstva vnitra). Existuje i jiná, méně násilná cesta, jak prosadit svůj názor v médiích?

Pokud v televizi někdo vystoupí s názorem, který je mi hrubě proti mysli, mohu si postěžovat přímo v dané stanici nebo na Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) – http://www.rrtv.cz. Ta sice nemá pravomoc přímo zasahovat do programu apod., ale nepřímý vliv na média jí nelze upřít.

Pokud má moje stížnost dostatečnou „konfliktní“ nosnost, je možné, že se i já dostanu do vysílání. Naproti tomu na Internetu si můžu udělat stránku i bez toho, že by můj názor někoho zajímal, a to ani původce původního prohlášení, které se mi tak nelíbilo. Pokud ale někdo bude na Internetu hledat názory na danou problematiku a do vyhledávače napíše třeba „krize v České televizi“, je možné, že narazí i na můj příspěvek. Pokud ho zaujme, pošle odkaz na něj svým přátelům a ti zase svým přátelům atd. Jedním z těch přátel může být hacker.

Pokud pomineme špionážní verzi, že si vzbouřenci z české televize najali profesionálního škůdce, který opakovaně napadl stránky ct-inforum.cz, potom tu máme „hlasu lidu“. Někdo, kdo první vrhne dlažební kostkou nebo někdo, kdo z tisícihlavého davu volá „Svobodu!“, prostě někdo, koho jen těžko dohledáte, ale jehož názor je slyšet/vidět, aniž by byl slyšet jiný názor. Velmi zjednodušeně řečeno, pokud tu máme dvě hacknutí proti nule, nemusíme ani vyhlašovat referendum :-).

Tyto úvahy mě přivádějí k zamyšlení nad budoucí úlohou státu a vůbec demokracie obecně. Pokud každý může prezentovat svůj názor pomocí Internetu, jak získat prostor právě pro ten můj? Vypovídá činnost hackerů o náladě v „podhradí“? Je třeba rozšířit oddělení public relations o informační brokery (viz E-business pro manažery od Jiřího Donáta - http://www.vltava.cz/knihy/kniha/detail.asp?ID=8024790017) nebo dokonce hackery? Bude vůbec v novém miléniu potřeba nějaké oddělení public relations?

Těším se na vaše názory v diskuzi.
Autor: Jiří Rýdl
Datum: 10. ledna 2001

 Profil autora  

Jiří Rýdl

PR & marketing manažer Altar Interactive
V minulosti působil např. v Deepend Prague
Zaměřuje se na brand management v oblasti telekomunikací a intertainmentu
Člen PR klubu

 Tisknout článek  
 Přidat komentář